S velkou dávkou pěny vyčistili kameny úrazu židovských rodin v Epe a znovu zviditelnili heslo "Jeden člověk - jeden kámen - jeden osud". Žáci se v malých skupinkách vydali do ulic Merschstraße, Oststraße a Wilhelmstraße.
Žáci se o kameny nejen starali, ale také udržovali památku na utrpení způsobené deportacemi a vraždami židovských žen, mužů a dětí. Kameny klopýtnutí od umělce Guntera Demniga se tak staly součástí "živé historie" našich žáků, neboť se staly nedílnou součástí jejich každodenního školního života. Kameny klopýtání nutí klopýtat o hrůzné události našich dějin a staly se symbolem utrpení a uznání.